Dětské hry tak, jak je znaly děti před několika desítkami let, naštěstí ještě zcela nevymizely, i když většina dnešní drobotiny už je nezná a svůj volný čas tráví úplně jinak, než předchozí generace, a to hlavně počítačovými hrami a před televizí. Ale abychom nekřivdili všem, velká část se věnuje sportovním aktivitám, cestování, a to především se svou rodinou.
Jak to bylo dříve?
Pro kluky je stále doménou kulatý nesmysl, fotbal je prostě hra, které dokáží podlehnout snad všechny generace mužů a láska k tomuto sportu jim vydrží celý život.
Míčové hry jako takové už znali staří Mayové nebo Aztéci. Kulatá pomůcka měnila svůj rozměr, a tak začal hrát tenis, házená a jiné míčové hry.
A jak se bavili děti na vesnici třeba před sto lety, kdy se jim o míči mohlo jen zdát? Žádný velký prostor, jen malý dolík v zemi a pár kuliček, to byla oblíbená zábava malých kluků a holek bez ohledu na společenské zařazení, nezáleželo, zda bydlíte ve městě nebo na vesnici.
Z obrázků slavného českého malíře Josefa Lady si určitě vybavíte kluka s bičíkem v ruce a před ním na zemi zvláštním předmětem kuželovitého tvaru. Každý, kdo hádal káču, trefil do černého. Ten, kdo udržel káču v pohybu nejdelší dobu, vyhrál. Tato hra vyžadovala cvik a trpělivost, která spoustě dnešních dětí chybí.
Obdobou hry s káčou bylo roztáčení obruče. Jediným problémem bylo, kde obruč sehnat. Překážkou v této hře byl vítr. Hračky měly jen bohaté děti, těm chudým musel stačit špalíček, polínko, prostě všechno, co bylo z materiálu běžně dostupného v každé chalupě.
Na chůdách dnes můžete potkat v rámci kulturních a historických akcí členy divadelních spolků, dříve se jednalo o zábavu především pro větší děti.
Velice oblíbené a hrané dnes i v předškolních zařízeních jsou např. slepá bába nebo rybičky.
Mezi námi jsou naštěstí lidé, kteří se formou různých kroužků a zájmových sdružení snaží zábavu našich předků pozvednout a přiblížit novým generacím.