Kdybychom se my lidé cítili i bez ničeho naprosto spokojeně, byli bychom doposud zvířaty. Na spokojeném životě bychom neměli vlastně důvod cokoliv měnit, a tak bychom existovali a neusilovali o žádné změny. Ale my lidé pochopitelně od počátku existence lidstva něco postrádáme. A protože jsme nikdy nechtěli a nechceme něco postrádat, hledali jsme a hledáme způsoby, jak dotyčné konkrétní nedostatky napravit. A ani v budoucnosti to určitě nebude jiné. A tak někdo v situaci, kdy mu něco chybělo, nerezignoval, zapojil mozkové závity, a když tyto spojil s dostatečnou zručností, vymyslel nějaké žádoucí řešení. Něco, co uspokojilo danou potřebu, co zjednodušilo život nebo umožnilo něco, co dřív nebylo možné.
Nejprve šlo pochopitelně jen o jednoduché předměty. Nástroje primitivně zhotovené z materiálů, které byly běžně dostupné. Naši prapředci si tedy zhotovovali nástroje ze dřeva, z kostí nebo pazourku. A díky nim se jim žilo lépe. Ale lepší život neznamenal automaticky dokonalý život. A tak se to vyvíjelo dál. Lidé měli čím dál větší potřeby a nároky, a tak se tu objevovala a zdokonalovala i pořád dokonalejší a užitečnější technika. A víte, kam až to lidstvo dosud dotáhlo. A jistě se nejedná o konec technického rozvoje, určitě my lidé přijdeme ještě s mnoha dalšími technickými vymoženostmi.
Že je tedy technika dobrá věc? Asi ano. Ale rozhodně se to o ní nedá tvrdit absolutně. Protože jsme my lidé různí. A tak kdekdo vymýšlel a objevil technické vymoženosti, které nám lidem skvěle slouží, ale byli tu i lidé, kteří vymýšleli se zlými úmysly. A z toho samozřejmě vesměs nic dobrého vzejít nemohlo. A tak jsou tu kromě užitečných nástrojů, přístrojů a strojů i technické záležitosti mající nám škodit, ničit a zabíjet. Tedy třeba zbraně, počítačové viry a podobně. A přejme si, aby se do budoucna ubíral technický rozvoj jen tím správným směrem.